Kategorie: Téma

VELIKONOČNÍ TRADICE OD GURMÁNKY

VELIKONOČNÍ TRADICE OD GURMÁNKY

Kraslice, mazanec, jidáše, beránek a staré velikonoční tradice... Máte chuť se staromilsky pokochat a nahlédnout do české domácnosti dob minulých a zjistit, co všechno víme o původních tradicích a co z toho jsme dokázali uchovat do dnešních dnů?

Jako malá jsem měla spoustu otázek: „Jak se plete pomlázka? Jak se peče velikonoční nádivka? Jak se liší mazanec od vánočky?“ Na všechny jsem dostala odpovědi, říká Gurmánka Šárka Škachová. Tradice spojené s Velikonocemi se u nás s oblibou dodržovaly zejména v kuchyni, ale většinu velikonočních rituálů utlačil čas a moderní doba je vrhá v zapomnění. Jak se na Velikonoce lidé připravovali, co chystali na uctění svátků jara a co dobrého se vařilo?

Velikonoce, to jsou svátky opředené pověrami a křesťanskou symbolikou. Střídání lidového veselí o Masopustu s klidným Popelcem a následným půstem přinášelo do života lidí spoustu odstínů všech emocí, tak potřebných pro odlišení radosti, pokory a vážného nahlížení na život. Pohled na dobu dneška je mnohem jednotvárnější, zejména pokud jde o staré lidové zvyky a obyčeje, které se nám vměstnaly do povědomí více jako dny volna, zábavy a konzumu.

Velikonoce jsou nejdůležitějším činitelem našich kalendářů. Právě podle nich se stanovují všechny pohyblivé svátky před nimi i po nich. Velikonoční nedělí je vždy první neděle po prvním jarním úplňku. Jde o první z pravidel, které bylo stanoveno na církevním koncilu v Nicaeji roku 325 n. l. Druhé pravidlo stanoví, že nejzazší datum pro Velikonoce může být 25. duben. Udává se, že první tabulky pro výpočet Velikonoc v českých zemích sestavil známý pražský hvězdář Jan Kepler.

Jádro křesťanských Velikonoc zůstává pro mnohé pod nerozlousknutou pevnou slupkou. Pojďme si připomenout staré tradice a jejich význam, který má hluboké kořeny v naší civilizaci.
Křesťanské pojetí Velikonoc – Pašijový týden – též řečený Svatý nebo Velký.

PONDĚLÍ (modré, někde označované jako žluté) – uklízel se dům a jeho okolí.

ÚTERÝ (šedivé) – vymetaly se pavučiny

ŠKAREDÁ STŘEDA (sazometná) – vymetání sazí. Na Škaredou středu podle Písma udal Jidáš za třicet stříbrných Krista. Lidé se na sebe neměli škaredit, ale mít dobrou náladu a usmívat se. Tím si měli zajistit domácí klid a pohodu na celý příští rok.

ZELENÝ ČTVRTEK – poslední večeře Páně.
Na Zelený čtvrtek si lidé připomínají Poslední večeři Páně, při níž se Ježíš loučí s apoštoly a Jidáše označuje za zrádce. Na důkaz smutku utichly všechny kostelní zvony a odlétly do Říma. Až do Bílé soboty chlapci chodili s klapačkami (řehtačkami). Hluk podle magie odpuzuje zlé síly, proto je potřeba rámusit a obcházet všechna stavení ve vsi. U kapličky se lidé modlili Otčenáš a za kříže strkali papírky s přáníčky. V tento den se pekly jidáše, pečivo, které mělo podobu krouceného provazu, na kterém se Jidáš oběsil. Kdo pojedl jidáše, byl celý rok chráněn před hadím uštknutím, včelím bodnutím a lidskou zradou. Hospodyně si pořizovaly na jarmarku nový hrnek, se kterým zašly do kostela pro svěcenou vodu a po západu slunce vykropily celý dům. Ta měla zahnat všechny zloduchy a nepřejícné duše hodně daleko od domu. To mělo zajistit odchod všech nezvaných hostů (zlých lidí, hmyzu i myší).

VELKÝ PÁTEK – smrt Ježíše Krista – dny smutku a rozjímání; před východem slunce se lidé omývali v potoce; nesmělo se prát. Velký pátek je dnem Kristova ukřižování. V našich zemích se držel velký a přísný půst a podle bible se děly mimořádné věci - Rozpoutaly se živly, otvírala se země a hroby. Země vydávala všechny své poklady.

BÍLÁ SOBOTA - před kostelem hořela vatra, od té se zapálila velká kostelní svíce (paškál) a přineslo se světlo do kostela. Oharky z vatry si lidé symbolicky brávali domů, aby uchránili své stavení před požárem.

NEDĚLNÍ HODOVÁNÍ  ukončuje církevní oslavy. Pondělek z církevního hlediska nemá významu a přechází v lidovou zábavu s pomlázkou a koledou.

VELIKONOČNÍ PONDĚLEK (zvaný též červený) – pomlázka, koleda. Tradice omlazení proutky vrby spletené do pomlázky, která symbolizovala svými narašenými pupeny svěžest a dobré zdraví. Koledník životodárnou sílu předával skrze lískání pomlázkou ženskému pokolení, tj. dívkám, ženám i stařenkám. Ta na oplátku podarovala koledníky barvenými vejci – kraslicemi. Pokud byla darovaná kraslice v barvě červené, symbolizovala velkou náklonnost.

I dnes touto dobou ožívají mnohé, jinak běžně zavřené kostely a kapličky, aby tradiční křesťanské rodiny přišly do kostela a podle zvyku donesly s sebou i rozkvetlé kočičky k posvěcení, malovaná vajíčka, pečivo ve tvaru beránků a mazanců. Zejména na vsích v tomto duchu pokračuje staletími nepřerušený obřad.

Dle receptů po předcích se připravuje pečivo, nádivka i pečínka. Pro mnohé ale zůstávají Velikonoce pouze lidovou oslavou, při které nesmí chybět pletená pomlázka, košík barvených vajíček, v troubě jarní pečínka s nádivkou, kousek tradičního kynutého pečiva v podobě beránka, mazance, jidášů, pleteného copu ozdobeného barvenými vajíčky. Všechno se dnes dá opatřit komerčním způsobem, ale to pravé kouzlo Velikonoc si nekoupíme. Já sázím na tradice a nebojím se přiložit ruku k dílu, proto vás zvu srdečně do kuchyně. Tam totiž velikonoční svátky voní nejlépe.

Co o Velikonocích vonělo na plotně a co se peklo v troubě, to všichni víme, ale abychom se mohli přiblížit k původnímu pojetí oslav Velikonoc, je třeba sáhnout po tradičních receptech a lidových zkušenostech. S chutí do kuchyně.
Nabízím jen pár vlastních receptů, ale protože se na ně mohu spolehnout, zdobí každoročně můj velikonoční stůl.
1. Velikonoční mazanec podle farského receptu
2. Velikonoční beránek s jablky a medovým máslem
3. Staročeská velikonoční nádivka
4. Pečená jarní kuřátka v nádivce
Recepty najdete v březnovém vydání Novin nejen pro penziony.

Info do kuchyně

Víte, čím se liší velikonoční  mazanec od vánočky?
Do mazance se přidává více vajec než do vánočky a neměla by chybět ani špetka koření. Do mazance rozhodně patří špetka muškátového oříšku nebo květu a dříve se přidával i tučný tvaroh. Vykynuté bochánky se před pečením pomazávají žloutky, aby byly pěkně lesklé. Ke žloutkům lze přidat i trochu oleje a kapku rumu. Během pečení se může ještě dvakrát povrch mazance potřít rozpuštěným máslem. Dříve bývalo zvykem péci mazanec v kastrolu vymazaném sádlem.

Víte, že se také pekl mazanec slaný masový?
Bochníčky z bílé mouky ze slaného těsta, měly uvnitř zapečené kousky slaniny, domácí klobásky nebo uzené maso. Dokonce se do něj zapékala i syrová vejce. V peci na chleba se pekly i chlebové bochníčky, tzv. „plecovníky“. Byly naplněné vepřovým masem, nejčastěji pleckem, odtud jejich název. Toto pečivo bylo oblíbené hlavně na Valašsku.

Symbolika velikonočních vajec

– tajemné a magické vejce představovalo zrod nového života. Červeně nabarvené vejce symbolizuje sílu sluneční energie a tepla, barvu krve a lásky. Vajíčko z lásky darované by mělo být červeně malované a plné, tzn. vařené. Lidová tvořivost a trpělivost zručných maléreček vytvořila kraslice různých barev i ornamentálních technik, na které si troufnou jen ti zkušení. Já si při domácím barvení většinou vystačím jen s talentem přírody. Barvím vařená vejce v cibulových slupkách a otiskuji na skořápky drobné lístečky travin a bylinek. Tuto jednoduchou techniku už znaly naše babičky a lze ji považovat za způsob zdobení vajec, který je v souladu s přírodou.

Aby vajec bylo dostatek, je třeba vyrazit na koledu a obejít rodinu, sousedy, přátele. Bez pomlázky by to nešlo.

Pletení pomlázky

Pomlázka (krajově též zvaná dynovačka, tatar, prut nebo žíla) se plete z osmi či devíti proutků. Ty nejpružnější rostou na vrbě košíkářské. Proutky oloupejte, osušte a spleťte. Na další rok je můžete skladovat v chladném sklepě. Před použitím je stačí jen namočit do studené vody a proutky zase obživnou.

Já se spoléhám na šikovné ruce košíkářů a pomlázku ozdobenou pestrými pentličkami kupuji každoročně novou. Jednak jako poklonu těm, kteří ovládají tohle polozapomenuté řemeslo, ale hlavně proto, že se snažím tradice Velikonoc stále oživovat a připomínat si jejich pravou podstatu a radovat se z oslavy jara, které je plné života a nových nadějí a plánů.

Pomlázkou se nám velikonoční čas navršil, ale jaro je tu s námi a není skoupé na slunce. To nám zase dává plnou náruč radosti, lásky, inspirace a tvůrčí invence. Kdo se naučil zpomalit, možná objevil zapomenutou prostou krásu, kterou s příchodem jara obdivovali naši předci. Ona se za dlouhé roky v ničem nezměnila, ale my jsme se naučili hledět skrze ni. Jakmile se rozhodneme znovu prožívat přírodní cykly, najdeme cestu sami k sobě, která nás učiní silnějšími a spokojenějšími.
Naše cesty jsou nitky, které spojují osudy lidí s přírodou. Já ráda opouštím komerční podobu svátků a staromilsky se kochám tradicemi a lidovými obyčeji mých předků. Rázem mi vstoupí do života trochu radosti a konejšivého klidu.

Není nutno chystat velké velikonoční přípravy, ale stačí se jen zamyslet nad významem tradic. To k jejich oživení docela stačí. Co je ale rozhodně nutné, to je vůle čerpat energii z jarní přírody. Žádná pilulka není silnější než probouzející se příroda oděná do šťavnatě zelených výhonků a ratolestní nového života, ze kterých prýští nová míza plná energie. Uchopit tu její životodárnou sílu je vlastně velmi snadné.

Vařte s bylinkami, choďte do přírody a radujte se ze života.
Přeji Všem veselé Velikonoce a bohatou pomlázku!
 
Šárka Škachová
www.gurmanka.cz

Chcete vyzkoušet recepty od GURMÁNKY? Mazanec, nádivku, kuřátko nebo beránka. Otevřete si březnové Noviny nejen pro penziony a pusťte se do toho.

 

12.3.2018